Promiň, bolí to, mám tě ráda, ale už dál nemohu a nechci!

Pokud člověk chce něco změnit, musí ukončit něco, co už nefunguje. Jak lehce se to píše a řekne, ale udělat to...to už chce jak se říká "mít koule."

To znamená jít do něčeho, aniž tušíte, co Vás čeká a nemine. Jsem člověk, který odjakživa byl neprůbojný, bez velkého sebevědomí a cílů. Jen jsem věděla nebo cítila, co k životu potřebuji a co mi chybí. Začala mi chybět pozornost, něha, zájem-od muže. Asi to většina žen v mém věku zná. Klasická reakce je, co mohu čekat po x-letech manželství, mohlo by být hůř a už mám vše za sebou. Přijdou vnoučata a tím další etapa života.

Jenže já jsem najednou cítila, že je to nesmysl a jen velký blábol. Že oslava mých kulatin byl jen odrazový můstek do lepšího života. Života zralé ženy, která se najednou cítila velmi dobře, hezky a vnímala, že ještě není jak se říká za zenitem. Vnímala jsem své vrásky, změny na těle, první šediny jako něco co má být, ale také jsem věděla, že pokud zůstanu v nefunkčním vztahu budu vnitřně umírat.

Je velmi těžké a to mi věřte, říct partnerovi po 26.letech společného soužití, že už dál nemůžete a nechcete. Kolik nocí jsem nespala, v hlavě urovnávala myšlenky a slova. Hledala vhodný den-existuje vlastně něco takového?

Odpověď zní NE. Vždy to vyjde jako zrada, selhání, křivda a velká bolest....Určitě máte i Vy s touto situací zkušenosti a budu čekat na Vaše reakce a případnou diskuzi. Zajímá mě, jak jste to vnímaly Vy. Co Vám šlo hlavou, jaká byla reakce partnera, rodičů a přátel.

I Vy se můžete v dalších dnech těšit na můj příběh...na další pokračování :)