Vztahy

Tohle téma je věčné a asi i vděčné :) . Dají se psát romány a stále je o čem. Když jsem byla mladá, tedy mladší, neměla jsem ráda poznámky typu ... to za nás nebylo. Koulela jsem očima a říkala si, ach jo, co jsou to za řeči.

Bohužel i já už mám tyhle blbý stařecký připomínky. Jenže ono opravdu se děje něco, co nebylo. Vždy byla nutnost pracovat a vydělávat. Existovala nevěra, úlety , rozvody. Co nebylo? Dnes velmi módní záležitost a to je žít single.

Český ekvivalent přímo není, ale přeci jeden jsem našla a je dost šílený- "dobrovolná nepárovost " . Žít single chápu, pokud je nedobrovolná. Prostě jste po rozvodu, zemřel Vám partner, nemáte možnost se seznámit- což je v této době taky velký problém.

Potom je dobrovolná volba, která je módním trendem a jste v této době vlastně IN, ale moc jí nechápu. Samozřejmě jsou okolnosti, které náš život ovlivnily a ovlivňují v dalším životě. Něco jiného je začít s někým žít, pokud jste po dlouholetém vztahu, jste po ukrutném rozvodu nebo je Vám trošku víc, než si přejete a máte děti.

Jenže říct, že je Vám fajn a trávit 14 hodin v práci, večer padnout do postele a víkend prospat...tak to není život. Není život večer sedět sám a psát si s neznámými lidmi o svém životě. Je to jen únik z reality a známka toho, že ta samota zase tak skvělá není.

Ztrácí se naprosto normální sdílení našeho života s partnerem. Často slyším, jak je to bezva, že se s nikým neotravujete a nic nemusíte. Zároveň čím dál víc kolem mě vnímám lidi, kteří mají deprese. Schází jim ta potřeba se někomu svěřit, poplakat nebo naopak pochlubit. Absence dotyku, pohlazení nebo obyčejné pusy, to už je škoda mluvit.

Nejhorší je, že nikdo nechce udělat první krok. Stud, strach , sobectví...Já nevím, každopádně je to moc smutný a nevím, kam to povede. Zároveň plno lidí je schopné pro svojí kariéru udělat i nemožné, ale pro vztah téměř nic. Najednou je to velká oběť, něco co je nemožné a asi velmi odvážné.

Tohle vše se týká nejen žen. ale i většiny mužů. Najednou vidím tu jejich křehkost, neprůbojnost, strach a srabáctví. Sobeckost a alibismus. Velkou nejistotu a sobectví. Přece je pochopitelné, že jim jednou někdo ublížil a oni už se bojí...

Upřímně, je mi to líto a jen mě děsí, kam to půjde dál. Vítejte ve virtuálním světě, kde můžete prožít svůj pekelně krátký život, aniž byste "museli " s někým být. Protože to je teď velmi OUT.

Budu ráda, když i Vy napíšete Vaše pocity, postřehy, prožitky.