Knedlík stokrát jinak

Je předposlední den v tomto roce a já konečně mohla v klidu zasednout a psát. Vánoční období, které mně úplně deptalo a nahánělo strach mám za sebou. Kdo čte, tak moc dobře zná okolnosti mých pochyb.

Vánoční svátky jsem strávila s dcerou v Karlových Varech. Bezpochyby nádherné a luxusní lázeňské město. Becherovka, oplatky a filmový festival. Becherovka je mi dobře známá, oplatky obzvláště teplé jsou úžasné a na filmovém festivalu jsem nikdy nebyla. V toto období většinou pracuji.

Město samo o sobě je opravdu úchvatné a hlavní kolonáda v době vánoc je pohádková. Pohádkové jsou tady bohužel i ceny . Měla jsem občas pocit, že jsem opravdu velký chudák. Nemluvě o tom, že pokud jsem nemluvila rusky, prakticky nikdo mi nerozuměl.

Hotel byl fajn, postel velmi pohodlná a krásný výhled na celé město. Největší zádrhel bylo jídlo. Měla jsem po dlouhé době o vánocích opravdu hlad. Prostě houskové knedlíky ke snídani místo rohlíků nejím :) .Večer vždy ryby nebo mleté maso, no fakt ne.

Naštěstí sámoška a jindy u mě neoblíbený mekáč, byly naše velká záchrana. Půlnoční kručení v břiše jistil rohlík, který byl sice jako guma, ale v tu chvíli byl naprostý poklad. Když pominu neuvěřitelnou a až kuriózní gastronomii, procedury ve formě masek, zábalů a koupele byly skvělé a opravdu relaxační.

Vše rychle uteklo, jsem doma, zítra přežít hromadné veselí a hurá se probudit do něčeho nového. Já doufám a věřím, že je lepšího. Ať už tento rok vezme čert !