Láska jako překážka?

Už od malička v tom vyrůstáme a nehledě na to, zda jsme kluci či holky. Téma lásky je téměř v každé pohádce a tak už v dětství to začínáme vnímat. Jsou dva, mají se rádi, vznikne láska a končí to svatbou.

Ano, opravdu jako v pohádce a je samozřejmé, že v životě je plno okolností, které v pohádkách nejsou. Zároveň si občas říkám, že bychom měli občas zavzpomínat. Svět v kterém žijeme je čím dál horší a my se jen honíme, porovnáváme a přestáváme myslet na to podstatné. Stávají se z nás sobci, kteří řeší své já a nebereme ohled na své okolí.

Zahráváme si s city druhých a bez okolků jsme schopni pro své někdy až nereálné cíle zničit vše okolo. Já osobně fandím podnikavým, chytrým a cílevědomým lidem. Necítím závist a úspěchu, který je vydřený dávám zelenou. Znám ve svém okolí hodně lidí, kteří jsou úspěšní a zároveň jsou schopni se věnovat rodině a ženě.

Nezavřou dveře před osobním životem, protože není důvod. Lze přece oddělit práci a osobní život. Pokud má ještě partner oporu a pochopení, je to naprosto ideální. Samozřejmě, že každý z nás má zodpovědnost a musí řešit věci, které se nás v životě týkají. Nájem bytu, složenky, půjčky, jídlo a mohla bych pokračovat.

Ale jsme tu jen jednou, strašně to letí a i když je kariéra a s tím spojené peníze, dovolené, dům a další požitky na oko skvělé věci, stále jsou to jen věci. Přesně tak, hmotné věci.

Nikomu pak nedochází, že má vše a to podstatné nemá. Lásku a city, přítele a spřízněnou duši. Myslete na to....