Ztráta

Ztráta...Samo o sobě už tohle slovo zní divně. Je to nechtěná situace, kdy nám něco chybí. Většinou jsou to věci, které jsou pro nás v daný moment důležité a máme pocit, že je konec světa. Naše reakce jsou různé. Vztek, pláč, beznaděj.

Vše je řešitelné a věřte mi ,že i když nám chybí věc, ke které jsme měli osobní vztah dá se s tím žít. Stále je to pouze jen a jen věc.

Daleko horší a nesrovnatelnější situace je, pokud ztratíte někoho blízkého. Všichni víme, jak bolí ztráta milovaného člověka. Upřímně na určité situace jsme nějak připraveni a víme, že konec se blíží. Je to věk blízkého, jeho nemoc a my víme...

Potom je ztráta, kterou vůbec nepředvídáte a tím pádem nepřipouštíte. Je to jako blesk z čistého nebe. Zlý sen, který se Vám vrací. Špatný film, který běží stále dokola. Jde Vám hlavou plno myšlenek, jste jako v oparu a nechcete uvěřit, že se to stalo.

Není to jako ztráta věci, kterou nahradíte jinou. Je to najednou prázdné místo, které už zůstane prázdným. Vy víte,že musíte jít dál a žít. Že každý má svůj osud a příběh, který v tomto světě žije. Je to těžké jako obrovský balvan, který Vás tíží a táhne ke dnu.

Ale hlavu vzhůru, vždy je pro co žít a nikdy nevíme, co nás ještě hezkého potká.