Smrt

Čtyři písmena, která znamenají konec. Každý máme asi jinou představu, ale já cítím chlad, vidím tmu a jen všudepřítomné ticho...

Vím, že je to stav po životě, úplná a trvalá ztráta vědomí. Rozum mi říká, že smrt patří k životu a umírání je přirozený koloběh života. Ale přesně tuhle větu nesnáším. Nepomáhá a když Vám někdo blízký odejde, mozek vypne a Vy máte jedinou otázku. Ta zní PROČ???

Nechcete se smířit s nesmiřitelným a nechcete přijmout realitu, která je. Že už není...Zní to vlastně tak jednoduše a zároveň víte, že už ve Vás vždy bude něco chybět a kousek Vás odešlo i s ním...

Mozek ví, že je to tak, ale Vaše srdce to nechce přijmout. Potom přichází fáze vzteku, kdy se zlobíte, že Vás blízký opustil. Chcete změny a máte pocit, že musíte utéct-z práce, z bytu, prostě cítíte potřebu změny.

Nepomáhá nic, a Vy se smiřujete...Ale je to jen začátek deprese, do které upadáte. Víte, že vše musíte přijmout a jít dál. Cesta je krkolomná a obtížná, ale každý náš krok vpřed je úspěch.

Cestou do nového života potkáte plno překážek a úskalí, ale je jen na Vás, jaké tempo si dáte a jak jste ochotni přijmout pomocnou ruku druhých. Nebraňte se jí. Pokud nestačí přátelé, existuje i odborná pomoc-a není to ostuda ani Vaše prohra.

Je důležité si připustit, že chcete jít dál a chcete být opět šťastni. Cítit vůni, mít úsměv na rtech a být pyšný sám na sebe. Protože jen Vy víte, co jste prožily, jak náročné to bylo a jak jste silní, že už opět žijete....

Všem Vám držím palce a sobě také...tu cestu směrem do života zvládneme :).