Jako Robinson Crusoe

Určitě všichni znáte tento příběh. Příběh o odvaze, vytrvalosti, inteligenci, přátelství. O velké vůli a schopnosti přežít. O síle člověka i v těžké chvíli bojovat a chtít žít.

Přesně tak se cítím. I já jsem se nějak tento rok ocitla na pustém ostrově. Cítím beznaděj, setkávám se se zlem a překážkami. I přes to mám stále někde sílu bojovat a jít dál. Kolikrát jsem se v tomto roce ocitla na dně.

Vždy jsem zcela padla a druhý den vstala, narovnala záda a šla. Šla svým životem, který mi naděluje velmi těžký život. Bohužel těch ran do srdce a do zad je stále dost, a nevidím konce. Přišla jsem téměř o všechno...Snad jen o rozum a srdce ne.

Zároveň mám stále jasno a určité věci nechci měnit. Nechci přijmout hlasy okolí. Hlasy, které mi říkají, jak samota je fajn. Ani náhodou a jsou to kecy! V čem je to skvělé?

Že večer trávíte s televizí, knížkou nebo skleničkou? Ano, občas fajn, ale ne každý večer. Že chodíte do kina, divadla, na kafe sám ?Ano, občas fajn, ale ne pokaždé. Věřte, tak je to se vším...

Teď bojuji s nepřízní osudu, ale jednou přijde čas i na mě. Na můj život, mé city a potřeby. Nemluvím o potřebách materiálních, ale citových. Věřím, že to ještě jednou přijde a sobecky řeknu, zaslouženě!