Životní zkoušky

Všichni znáte takový příběh. Něčím projdete... boříte se v bahně, topíte se pod hladinou a sbíráte všechny síly a vyhrajete. Máte šrámy na těle i duši, stálo to čas i velké poznání, nervy i velkou duchapřítomnost.

Poznáte pro mnohé nepoznané a pochopíte věci pro mnohé celý život nepochopitelné. Jste neuvěřitelný vítěz, pro sebe i druhé. Vyhrát v této hře chce hodně odvahy a soustředění. I já už mám pár takových vítězství za sebou a vždy si myslím, že prožívám v ten moment něco, co už nedám.

Hlavně už nechci hrát ty hry, které vybírá druhá strana! Jednou chci být na tahu já. Chodím běhat a mám vizi, že jednou poběžím půlmaraton. Zatím je to pro mě nepředstavitelný, zároveň mi jde hlavou, že je to vlastně hračka. Protože překonávat těžké překážky v mém životě je o dost obtížnější než běh, který mě osvobozuje a nabíjí. Kde zjistím, že nejsem padavka a mám v sobě víc, než jsem předpokládala a tušila.

Jde vždy o víru v sama v sebe, nenechat se vystrašit a zastavit se...Na chvilku utéct z té hry, do které jsme vtaženi. Já hraju už nějaký ten rok a vždy jsem vyhrála. Zní to možná nabubřele, ale jde to. Vždy je cesta a vítězství předchází pádu v podobě události, která Vás někam posouvá. V ten moment to vidíme a vnímáme jinak.

Já jsem teď ve fázi začátku hry. Nabírám energii, rozdýchávám, brečím, hroutím se, nespím ...Cítím reakci těla, jeho vibraci a vnitřní hlas. Občas se mi motá hlava a vím, že musím zachovat klid a zastavit se... Dýchat...Včera jsem šla na chvilku ven a ani nevím, kam mě kroky vedly.

Sedla jsem si v té zimě na lavičku a tekly mně slzy. Nevím jak dlouho, necítila jsem chlad a nevnímala ruch kolem sebe. Až najednou jsem ucítila na svém rameni něčí dotek. Bylo to jako pohlazení. Zázrak v podobě kolemjdoucí slečny, která měla obavy...obavy o mě, o mé pocity, o mé prochladlé tělo, které jsem necítila. Procitla jsem!

V tu chvíli jsem cítila zimu a chlad, slyšela ruch aut a okolního světa. A já jsem pochopila, že už jsem zase tady, jen nabírám sílu a energii a nemusím se bát. Vím, že pár dní mi nebude dobře a budu mít pocit, že se propadám a neudržím se jako favorit v tomto životním příběhu.

Znám to, scénář je stále stejný! Až se teď směju, že je to nuda. Ale nevzdávám se! Dohraju tuhle hloupou hru, která už se rozehrála a opět se ujistím, že jsem dobrá a že zvítězí jen ten, kdo je silnější. No a pak si dám trošku klídek, olížu si rány, dovolím si dát své tělo a duši do pohody a popřemýšlím o nástupu do další hry v mém životě.

Tentokrát to už nebude tvrdý boj s minulostí, který jsem vyhrála, ale bude to o nové etapě mého života. Na tuto hru se obzvlášť těším a určitě do ní půjdu...velmi ráda!