Poslední krok v novém životě

Nová etapa v životě vždy přináší výzvy. Já jsem si zvolila tuto cestu, kde se bolest mění v nepohodlí a zápas v cestu. Kde se problémy mění v příležitost a překážky ve výzvu. Každý krůček je posun vpřed a já poznávám další své možnosti. Další svoje přednosti a svoje skryté schopnosti.

Prošla jsem už dost. Cesty bývaly krkolomné, někdy příliš náročné a nepředvídatelné. Každý nový začátek je něco neznámého. Vždy mám pocit, že je to schůzka s nepřítelem, který mě chce týrat. Ale ono je to obráceně. Je to "přítel ", který mě chce školit a naučit se sebou pracovat. Posunout mě k mému cíli.

Výsledek je potom už můj výtvor, za kterým stojím jen JÁ. Na počátku je vždy velmi těžké si tohle vše urovnat v hlavě, ale je to tak. Když dojde k uvědomění celé situace, je to šílená úleva. Momentálně jsem zvládla další level ve svém životním příběhu a můžu být na sebe opět hrdá.

Začátky každého nového krůčku vypadají jako hororový příběh, který nás děsí a nechceme ho prožít. Já tedy osobně horory nemusím a tak je to o to těžší. Mám pocit, že na mě všude číhají nástrahy a když jednu překonám a otevřu oči...šup, skočí na mě další příšernost v podobě překážky...pardon..výzvy:) .

A pak se to stane...zastavím se v tom mém příběhu a řeknu STOP... nadechnu se a uvědomím si tuhle hru, v které hraji hlavní roli já a řídím si jí já. Nenechám se unášet strachy a podvědomím nasloucháním v mé mysli, že to nejde a nezvládnu to!

Je to můj scénář a můj prožívaný příběh, který měl na začátku jednu kapitolu a nevěděla jsem, že se rozroste v úplný román. Většinou ve všech nekonečných příbězích hlavní hrdina časem odejde...Nemá chuť, sílu, odvahu a motivaci.

V tom je velký rozdíl, protože to vše já mám a jsem za to ráda. Jakmile totiž najdeme i v té nejhorší situaci něco pozitivního, jsme doma. Jsme tam, kde máme být a to je u sebe. V mém nejoblíbenějším filmu je úžasné rčení... "Meditační pokoj máš v hlavě ".

Nehledat jinde, u někoho a složitě vymýšlet různé alternativy. Vše máme ukryto v sobě a to je to naše velké bohatství, o kterém mnohdy vůbec nevíme a pokud ano, vždy je dobré si to připomenout.

Naše vnitřní JÁ je náš poklad, který nám nikdy nikdo nevezme. A pokud se to už stane a my připustíme, že žijeme život druhých, vždy je možnost procitnout a vrátit se "domů" k sobě...Hýčkejte se a hlavně se mějte rádi, tím myslím, mějte rádi sami sebe. I to je totiž umění, které se někteří musíme naučit.