Vstříc životu

Každému z nás občas plynou myšlenky. Myšlenky o nejdůležitější osobě a tou jsme my. Naskakují nám situace, slova a činy, které za námi stojí. Promítá se nám v mysli příběh, jako celovečerní film. Začíná u všech stejně a tím je naše narození. Procházíme dětstvím, pubertou, dospělostí a stářím.

Každá etapa našeho života má své krásné chvilky, ale také úskalí. Radost nás těší a hřeje u srdce, bolest nás bolí a zároveň posiluje a formuje. Posouvá nás výš a my zjišťujeme své možnosti. Nalézáme svojí sílu, bojovnost a také hranice.

Svým způsobem jakýkoliv životní boj, který jsme zdolali, je pro nás vítězná meta. Pro nás to znamená jediné a tím je důkaz, že jsme odolný a silný. Po peripetiích, které v životě všichni překonáváme a věřte, že i překonáme, přijde odplata.

Tím myslím období, kdy Vás pád posílí a v podstatě katapultuje do pomyslných výšin. Já osobně to cítím jako takový znovuzrození. Období, kdy jsem byla vyčerpaná, bez energie a síly je za mnou. Upravil se spánek, snažím se myslet na jídlo a hlavně mám obrovskou chuť- a to nejen na mojí oblíbenou čokoládu- ale na život.

Je to jakoby mně někdo namixoval elixír života do žil a já se vrátila v čase. Skvělý pocit, který asi plno lidí ani nezažije. V podstatě žijete život a v padesáti už máte pocit, že je vše za Vámi. Mládí fuč, děti pryč, v manželství už to není ono a přijde totální rezignace.

Rezignace na vše hezké a důležité. Přestanete myslet na sebe, necítíte touhu a vzrušení, kašlete na to jak vypadáte a výsledek? Nudný a smutný život, bez energie a radosti, večery u televize a pojídání oříšků. Ztratíte sebe a přijdou deprese.

Já teď nacházím opět tu holku, která se ráda bavila a smála, měla přátele, ráda sportovala a blbla. Objevila jsem opět tu svojí spontánnost, která se probouzí. Když hraje hudba-vlní se mi boky, když je bouřka- běhám klidně bosa a nestydím se za své pocity a projevy.

Neohlížím se na reakce a pohledy, jsem to já a svojí identitu už si nenechám vzít. Chodím pravidelně běhat, a i tam jsem zjistila, jak se mi posouvá hranice a jak jsem schopná se vyburcovat. V práci jsem hodně mezi lidma a vím, co udělá úsměv a dobré slovo. Stačí hrozně málo, aby nám bylo vnitřně dobře. Chodím ven, ráda se pobavím, hodně čtu a myslím na sebe.

Moje empatie a intuice mi otevřela mysl i srdce, a chápu už plno věcí. Jak se cítíme uvnitř, tak to jde ven. Plno lidí mi říká, že jsem jako anděl. Sice se směju, protože já bych přidala dodatek, že jsem namíchaná s ďáblem, ale nějaký způsobem to asi vyzařuji.

Když cítím únavu, najdu si čas na meditaci a to je teprve úžasnej biják. Já tomu říkám "Anděl na cestách" :) . Všem Vám přeju životní restart a hlavně zažijte opět ten pocit, jak skvěle chutná život.

Je sladký jako ta nejlepší čokoláda, vzrušující jako jízda na horský dráze a výjimečný jako každý z nás...