Jako ve snu

Nevím...Opravdu nevím a nerozumím, co se v mém životě děje. Mám pocit, že jsem prožila všechny negativní emoce, které mohu v této těžké chvíli cítit a přijmout. Zoufalství, beznaděj, strach, vztek, lítost, apatii, znechucení.

No upřímně, když to čtu, chce se mi brečet a nebo bych se měla litovat? Ne! Toho už bylo dost. Mám v hlavě zmatek a někdy mám pocit, že moje kapacita mozku už prostě víc nedá. A i v tom se mýlím. Stále nabírám, ne tedy na váze, ale negativní věci do mozku.

Občas mám pocit, že hlava vybuchne jako sopka a já ucítím úlevu. Úlevu od všech negativních věcí. To by byla krása a v podstatě si nic jiného momentálně nepřeji. Sním o tom, usnout na pár měsíců a vzbudit se. Vzbudit se v novém životě a cítit radost, klid, svobodu, potěšení, optimismus, zamilovanost.

Věřím v sílu jin a jang. Den a noc, světlo a tma, oheň a voda, černá a bílá...Je to o vzájemné rovnováze , doplňování a o vzájemném propojení.

Proto věřím a i Vy věřte, že se jednou špatné obrátí v dobré a bude zase vše jak má být.