Prostě jít jen dál…

Od pátku přemýšlím, jak dál. Jak jít dál ve svém životě a nedělat tou neznámou cestou velké chyby. Chyby, které by hodně bolely. Bolest nemám ráda, a už jsem si jí užila dost. Jsem opět na začátku určité etapy života. Mého života, který teď zkouší mojí sílu, empatii, pohotovost a možná i inteligenci.

Uspořádat vše v mé malé, ale prý krásné hlavičce je dost obtížné. Naštěstí zkouším odsunout emoce ve formě pláče a depresí a snažím se "přemýšlet" . Momentálně mám v hlavě přetlak a dokud nepocítím konečně odpočinek a relax, nenakopnu se.

Naštěstí cítím...Cítím, že chci. Chci jít dál, něco dokázat a ukázat, že jsem vše zvládla a nepadla na dno. Ukázat to sobě. Není důležité se ukazovat druhým, je důležité věřit sám sobě a být hrdý na sebe a mít se zdravě rád.

Je moc důležité se nadechnout, usmát se, těšit se z každého dne. Osud nás stejně vede jako navigace v autě. Také se občas stane, že nás zavede jinam, ale v konečné fázi nás navede tam, kam chceme a kde mám být.

Musíme mít jasné cíle, hranice, sny a jít vpřed. Musíme začít od sebe. I když to jde někdy velmi složitě, opravdu úsměv dělá velké divy. Když jsem venku a usmívám se na okolí, mám pocit, že nejsem sama a pokud se mi zpětně vrátí úsměv od někoho jiného, je to úspěch.

... stačí otevřít oči, otevřít srdce, usmát se a přijmout svůj osud. Jsme tady a teď, tak vzhůru do života! Já už jsem na cestě. Potkáme se?