Cesta do života

Včera jsem si uvědomila, že za tři měsíce budou vánoce a tím vlastně i konec tohoto roku. Pro mě momentálně asi nejpodstatnější věc. Každý máme období, které je pro nás zásadní. Já tento rok řeším hlavně sebe. Nemám to ve zvyku a vždy si dělám starosti o druhé. Bývám často oporou a vrbou. Tou, která spíš řeší problémy druhých.

Tento rok řeším sebe a je to velmi obtížné. Dávám si otázky a zároveň hledám odpovědi. Vše mám svůj čas. Čas na smutek, přemýšlení, důležitá rozhodnutí. Je pravda, že plno věcí nám proplouvají životem. Pak stačí moment a jste postaveni před situaci, které neuniknete. Kterou musíte vyřešit a je jen na Vás, jakou cestou se vydáte.

Nejsme snílek, a na něco, co nám řídí život nevěřím. Zároveň tento rok je pro mě zásadní. Ve věcech osobních i pracovních. Ocitla jsem se na rozcestí. Sama, zmatená, opuštěná...jako dítě, které se ztratí a neví, co má dělat.

Vše je řešitelné. Tím ale neříkám jednoduché. Překonávala jsem se, bojovala, vstala a šla dál. Začala jsem od začátku. A teď? Opět jsem na křižovatce a musím se rozhodnout, jakou cestou se vydat.

Opět jsem v rozpacích, zároveň vím, že stačí jen poslouchat můj vnitřní hlas. Dát na své pocity. Věřit si, protože už jednu cestu jsem zvládla a teď je to jen další krok do nového života. Vždy je čas začít znovu, a je jen otázka, zda jsem schopni se tomu postavit a nechat se vést....