Už zase skáču přes překážky

Název sice napovídá, že budu psát o sportu, ale nenechte se mýlit. V dětství jsem sice dělala atletiku, takže jsem si zkusila všemožné skoky, které mi připadaly už na pohled obtížné. Nemluvím už o tom je zkusit a zvládnout.

Ale postupem času, jak běží můj život zjišťuji, že jsem ještě v té době netušila, jak těžké jsou životní překážky. Raději bych teď skočila jakkoliv a kamkoliv, ale i tak by to bylo jednodušší, než co se snažím překonat teď.

Najednou mám přání být malou holčičkou, která se může schovat za maminčinu sukni a nic neřešit. Ano,řeknete si, je to slaboch. Paradoxně ne. Život mě naučil plno věcí vyřešit, postavit se ke všemu a nenechat nic nedořešené.

Když se objeví překážka, první moje reakce je , že brzdím a panikařím. Vidím jen ten problém, který je v daný moment nepokořitelný. Výkon, na který nemám sílu, energii a odvahu. Je pravda, že každý máme ve svém životě špatné období.

Všechny ty překážky, které vždy nějak zvládneme nás posilují. Stávají se z nás díky tomu silnější a sebevědomější lidé. Jenže tyto pocity cítíme až po boji. Mě momentálně čeká další životní boj v tomto roce.

I když momentálně stagnuji, cítím apatii a nechuť tak vím, že se nadechnu a přeskočím vše, co mi vleze do cesty. Pak už bych jen velmi ráda zažila klid a pohodu.