Gastronomická show na Vinohradech

Mám úžasnou maminku, která mě vždy nenásilnou formou vedla k vaření. Takže když jsem se jako velmi mladá vdala, nebyl pro mě problém uvařit omáčku, upéct bábovku a ještě dostat pochvalu. Během života jsem se snažila zlepšit již známé recepty a vyhledávat nové. Miluji knihy a kuchařky nejsou výjimkou.

Někdy se mé kulinářské objevování povedlo, někdy výtvor skončil v koši. Každopádně vařit umím, i když se nepovažuji za nikterak výjimečnou.

Děti jsou všeobecně úžasné v tom, že nás rodiče někdy vidí trošku jinak, než je realita:). A tak se jednoho dne stalo, že mě dcera přihlásila do jedné nejmenované gastronomické soutěže. Koukáme na tento pořad celkem pravidelně a naše komentáře k některým dílům nejde ani popsat.

Zázraky se opravdu dějí a za pár dní mi volali z produkce, že mě vybrali na natáčení. Náhoda nebo znamení? Moje reakce byla naprosto šílená a trapná-smích, koktání a neustálé přesvědčování z mé strany, že je to omyl. Omyl to nebyl a natáčení se mělo konat za 14 dní. Já měla den na rozmyšlenou.

Měla jsem jasno hned, že se této "životní" šance nezhostím. Stres-kamery, štáb, vysílání, cizí lidé u mě doma. Ztráta soukromí-šmejdění v bytě, otevírání skříní a lehání do postele. Stupidní reakce-prach na poličce a kočičí chlupy. A jako úplně hlavní věc-lidská závist a hloupost.

Vím, že mám v sobě soudnost- stále nevařím tak dobře jako moje mamka, a hrdost-pro peníze neudělám ze sebe šaška. Každopádně vím, že láska k vaření mě zůstane a jako správná maminka tuto vášeň velmi ráda předám své úžasné dceři.