Máma

Máma, mamča, mamka, maminka....vždy pro mě byla, je a bude velmi důležitá. I když mezi námi během života došlo k propasti a neporozumění, ztracenou cestu jsme k sobě našly. A já jsem za to šťastná!

Plno věcí jsem v době dospívání nechápala a pochopila až v době, kdy jsem byla ve stejný roli jako ona, v roli maminky. Tato role je velmi těžká a obtížná, plná zvratů a úskalí, rozhodnutí a kompromisů. Ne každá žena může být matkou a ne každá tu roli zvládne.

Od dětství jsem měla jasno. Vyrůstala jsem v milující rodině, a často jsem si hrála na roli maminky. Děti jsem prostě chtěla a nikdy jsem si nepřipustila, že by to bylo jinak. V té době mně ještě nějak nedocházelo, že to není samozřejmost a může být překážka.

No a byla. Samozřejmě je šíleně faktorů, které to ovlivňují...vypnul mozek, odešel stres a bylo to. Stala jsem se ve 23 letech pyšnou maminkou chlapečka Davida. No přiznám se, že to bylo velmi náročný a dokud nemáte "poklad" doma a nestanete se součástí této celoživotní reality show...nevíte:) .

Začíná show a vy zjistíte, že máte nálepku máma/rodič a nevíte nic. Vše se učíte za pochodu, takže nevědomostí a chybami se učíte. Jen od začátku víte, že máte obrovskou zodpovědnost, neustále jste ve střehu a ten pocit, co máte uvnitř v srdci je nepopsatelný.

Po pár letech se do mého života připletla nepříjemná nemoc. Byl to pro mě v ten moment konec světa a myslela jsem, že umřu. Velká beznaděj a bolest. Možná v tu dobu začala ve mně ta velká bojovnost a já to s pomocí lékařů dala.

Dostala jsem po léčbě plno ponaučení a také brouka do hlavy...už nemám v rámci toho všeho uvažovat o dalším miminku. Moc nemám ráda slovo ne a když slyším, že není možnost, vždy se začnu o možnosti řešení zajímat! Upřímně plno věcí jde i kolem nás a aniž bych vymyslela řešení a plán, otěhotněla jsem.

Velký zázrak, překvapení, riziko...Při mém aktivním životě poslouchat, že mám prakticky celé těhotenství ležet a odpočívat, bylo jako ponaučení pro hluchého. Takže moje zabedněnost mě potom uvěznila do nemocnice, aby se vše zvládlo. No a taky zvládlo...trošku dřív a to o 6 týdnů! Pár zdravotních komplikací, hlavně pro mojí holčičku, ale velkou péčí a láskou se to zvládlo.

Už to tedy tak je! Jsem 25 let mámou Davida a téměř 15 let mámou Lucie. Vím, že díky nim jsem se naučila plno věcem, neustále mě překvapují a posunují dál. Vidím v nich kousek sebe, fyzicky i mentálně a to je tak úžasná věc. Jsem pro ně máma, kamarádka, přítelkyně, rádce...přístav celoživotní lásky!

Vím,že je mám na celý život a oni mě! Nikdo mně je nevezme a i když jsem jednou prošla obdobím strachu, že se to může stát, byla jsem ochotná dát vše co mám. Naštěstí vyhrál rozum a nebylo nutný ubližovat ještě víc, než se ublížilo.

Jsem šťastná a milující máma...miluji Vás, moje zlatíčka!