Už šedesátý…

Číslo šedesát může znamenat cokoliv:). Může to být můj věk, což ještě není, ale život letí jako blázen, takže zase tak daleká budoucnost to není. Moje váha to také není, to už prostě nedám a hlady umřít nechci:) .

Tohle číslo znamená, že už mám šedesát dní volno. Respektive mám pracovní stop stav. Postupem každého dne, který takto prožívám, cítím, že to není jen o té práci.

Když tohle bláznivé období začalo, a vnímala jsem různé reakce lidí, nejvíc mě vytáčely reakce typu..." vše to tak má být a má to můj smysl" . Ne, nejsem člověk bez vnitřní víry, mám silně vyvinutou empatii a intuici, ale musím to cítit já. Musím jsi na to přijít sama!

A přišla a prošla. Přišla jsem na to, že je to pravda a prošla jsem opět trnitou cestou. Cestou nepříjemných emocí, které jsou mi už dobře známé. Zoufalství, nechuť, smutek, občasná euforie spojená se šíleným pláčem. A také stále stejná otázka v mé hlavě...proč???

Proč? No protože právě proto, jaká jsem a právě proto, že jsem tu životní změnu chtěla a začala. A změna není jen o změně práce, bydlení, partnera nebo zvířete, ale o změně ve mně! Takže je to opravdu v pořádku, protože tou svojí vnitřní transformací procházím a ještě nějaký čas budu procházet.

Nejde utíkat uprostřed hry a takže i já to dám se s přímenou hlavou a úsměvem! Možná to máme všichni hozený stejně, ale já vždycky úplně padnu, totálně mě to odrovná a dostane na kolena. Mám pocit, že je všechno v háji, konec světa, nejsem k ničemu a už to nedám.

Ale víte co je hlavní? Že to dám a strašně mi ta cesta za vysněným cílem posouvá a já rostu. Těch šedesát dní bylo na začátku peklo, pěkně jsem se trápila a nevěděla...jenže po mém vnitřním masakru a sebemrskačství jsem si uvědomila, že CHCI! ¨

Chci být šťastná, usměvavá, veselá, plná energie a chuti do života. Chci milovat a být milována. Chci poznat ještě plno zajímavých věcí a krásných míst. Chci poznávat nové lidi, kteří mě obohatí a třeba i ukážou cestu, která je méně bolavá.

Vím, že teď prožívám změny a ještě nějaké budou přicházet. Přestávám se bát a obávat, těším se a beru to jako něco, co jsem získala jako bonus tohoto zvláštního období klidu.

Období, kdy se mně vše úplně zastavilo, já padla... a potom nabrala sílu a energii, abych mohla plně vstoupit do něčeho nového a pro mě lepšího. Už se přestávám dusit, ale vnímám svůj dech a své srdce, které bije přesně tak, jak má. Opět začínám prožívat emoce, které se v podstatě nedají popsat.

Ale mezi námi, jsou naprosto úžasný! Vím, že už před svým životem a cestou, kterou chci dál jít, nebudu zavírat dveře a nechám vše otevřené a plynoucí, jak má být...