Apríl :)

Dneska je prvního dubna, takže bláznivý den. Tento den se spojuje s různými vtípky a zlomyslnostmi. V duchu blbýho vtípku už žiju pár dlouhých dní. Pořád nejsem schopna přijmout, co se kolem mě děje.

Vtipy mám ráda, ale tohle je úplně jinak. Všechno je naruby, jinak a nikdo neví, co bude. Už teď je jasný, že je to běh na dlouhou trať. Chce to vytrvalost, pevnou vůli, klidnou hlavu a počítat s tím, že to bude hodně bolet.

Já osobně bolest nemusím a těžce jí zvládám, ale poslední roky stále žiju v nějaké bolesti. Už mi to přijde jako masochismus... nechtěný a nedobrovolný. Nemám ráda v životě stereotyp a tohle je přímo reklama na nudu a šeď.

Tím, že jsem docela slušnej workoholik, je tohle nicnedělání pro mě celkem utrpení. Samozřejmě se snažím každej den vykonávat nějakou činnost a dělám věci, který jsem buď nedělala nebo je odsouvala na jindy. Taky mám nějakou pravidelnost a řád, protože nechci být ve stavu totálního mimoně...i když už opravdu nevím, co je za den:).

Jen se bojím, abych totálně neotupěla a v mým mozku něco zůstalo. Takže čtení, psaní, křížovky, atd...Už jsem zkoušela se jakoby obalamutit, že mám dovolenou, kterou jsem plno let postrádala.

Jenže je to kravina. Čas, místo a společnost- to jsou věci, které jsi ráda vybírám v době volna já sama. Bohužel teď už mám volno dlouho, trůním doma a společnost mi dělá dcera s naší kočkou.

Nevím, v jakým stavu budu za měsíc, ale doufám, že jsi vzpomenu na své jméno, budu se umět podepsat a v případě nutnosti zvládnu plynule mluvit a přemýšlet. No...to bude velká výzva pro šedé buňky mozkové:).