Den desátý…

No letí to...ten čas, který je tak drahocenný. Je to teď všechno naruby. Když byl v život v "normálu" a ráno jsem šla do práce a večer se vracela, říkala jsem si, do háje! Dny letí, nic nestíhám a jen každé ráno vnímám ve své tváři, jak mi všechno utíká. V duchu jsem si přála, ať se vše zpomalí a já mám možnost opět vnímat vše, co mi uteklo nebo jsem dlouho neměla.

Teď si říkám, ať čas letí a je vše za mnou. Otázka je, ale jestli to tak bude. Mám pocit, že jsem se ani nestačila oklepat a opět mě čeká výzva. Výzva, jak zvládnu další level na cestě v novém životě.

Tahle hra má jasný pravidla a jasný cíl. Musím hrát, projít přes mnoho překážek a vyhrát. Jiná možnost není a ani bych to nedopustila. Během té hry poznávám plno lidí. Některé už znám, nové poznávám. Vím, že jsem slabá a citlivá, unavená a vystrašená, ale v těch nejtěžších chvílích se dokážu vnímat. To vnímání sebe sama je velký dar.

Je to vždy období, které hrozně bolí a dolehne na mě, ale zároveň je to můj posun. Cítím, jak jsem schopná pojmenovat věci, co se mě týkají. Umím říct, co se se mnou děje a umím se k tomu postavit.

Neizoluji se od přátel, nepiji tajně alkohol a nerezignuji. Snažím se komunikovat, pracovat v rámci domova, denně cvičit, meditovat. Včera jsem opět pekla a zatím zvládáme všechno i sníst:) . Raduji se z maličkostí a beru jako velký bonus oporu svého okolí, které mě má rádo.

Ti nejbližší ví, čím jsem prošla a jaký spouštěč tohle období je. Já zase vím, že musím na sobě makat, zároveň hodně odpočívat a mít klid. Moc dobře vím, že je to obtížné na pochopení, ale pro mě je to ještě těžší... uchopit to a udržet to v rozumné rovině.

Už teď vím, že vše dám. Bude to opět bolet, ale vím, že po špatném vždy následuje dobré. Občas si to neuvědomujeme a hlavně situacích, kdy to vypadá až nemožně...ale je to tak! Jsem o tom přesvědčená, protože jsem to zažila. Jen to musím dát do hlavy a těšit se na to "lepší" období.

Podstatná je chuť do života a tu já v sobě stále mám! Vždy je pro co žít, to je důležitý mít na paměti....

A co mě čeká zítra? No určitě týrání těla a samozřejmě pečení:) ....a meditace. To je totiž čas, kdy jsem opravdu sama se sebou a je mi jako v ráji.