Minulost v současnosti

Ač chceme či ne, minulost prostě s námi je. Samozřejmě každý z nás zkouší různé možnosti, jak vytěsnit z hlavy ošklivé vzpomínky. Já osobně vím, že jsem udělala hodně, abych mohla fungovat a začít žít v rámci možností plnohodnotný život.

Po nějakém čase vím, že je to hrozně těžký a i když si myslím, že už je vše pryč...je to velký omyl. Jsem člověk velmi netrpělivý a nerada čekám, chci výsledky. Od sebe chci hned a všechno. Cítím to jako závod s časem, ale zatím bojuji sama se sebou.

Myslela jsem, že už mám pryč z hlavy to, co jsem prožila. Bylo to bohužel dlouhodobé a ničivé, urputné a destruktivní. A o to v podstatě šlo. Ještě mám v hlavě slova...zničím tě a už nikdy nebudeš žít normální život!

Nevím, co znamená normální život. V mých očích je to klid, ticho, pohoda, láska, pochopení, důvěra, trpělivost, úcta...Hlavně žádné hádky, výčitky a tlaky... Uvnitř mě je stále ta žena, co byla týraná a utlačovaná. Vyhrůžky, útlaky, strkanice. Beznaděj a strach.

Upírání vlastního názoru, rozhodnutí a prostoru. Naprostá ztráta vlastního JÁ...Jelikož jsem teď delší dobu doma, dává mi to možnost přemýšlet. O sobě, životě, lásce. Došlo mi, že nejsem ještě úplně venku a jsou spouštěče, které mě vrací zpátky do minulosti.

A řeknu Vám, že ten návrat strašně bolí a děsí. Strach a panika, že je to zpět. Že je tu opět někdo, kdo mi chce ubližovat a já to budu zase zažívat. Současně jsi musím připustit, že jsem nikoho podobného od té doby nepotkala a vím, že mi z mé blízkosti nechce nikdo ublížit.

Jsou ale věci, které už nechci. Myslím, že nepatří nikomu do života a já vím, že jsem na to velmi citlivá. Nesnesu žárlivost, nevyslyšení názoru , neúctu, upírání mé osobnosti a nerespektování soukromí. Vím, že tohle všechno je pěkná nálož pro mého partnera a každý to nedá.

Ale nemohu nic tajit, musím s kartami na stůl. Mé reakce někdy mohou působit neadekvátně, chladně, směšně, nepochopitelně. Mám srdce, umím milovat, ale bojím se zcela otevřít, že mi ten druhý pohltí a ublíží. Bojím se manipulace a všeho, co s tím souvisí.

Vím, že vše chce čas a dám to. Chci žít a milovat, a za to stojí bojovat. Já se nevzdám, a nenechám si zničit svůj život, který bude ještě moc hezký. Že to píšu tak jistě? Protože to uvnitř sebe cítím vůli a chuť, cítím srdce a emoce. Bez lásky a v samotě žít nechci...Jen občas ještě potřebuji velké pochopení a pomocnou ruku.