Jako ztracený anděl
Medituji… ne pravidelně, ale vím, že pokud potřebuji vypnout a utéct z tohoto světa, je to východisko a dobrá volba.
Jako ztracený anděl
Duše a tělo · 8. prosince 2020
Medituji...ne pravidelně, ale vím, že pokud potřebuji vypnout a utéct z tohoto světa, je to východisko a dobrá volba. První pokusy a vlastně seznámení s meditací bylo spíš ve formě velkého vypnutí, odpočinku a posléze totálního vytuhnutí :).
Co jsem vlastně čekala? Sama jsem upřímně ani nevěděla. Takže pár pokusů jsem prospala a nádherně si odpočinula. Ale to bych nebyla já, kdybych nechtěla něco víc. Toužila jsem prožít něco nezapomenutelného a pro mě výjimečného.
Vždy se snažím udělat pro sebe příjemné prostředí. Takže pohodlná poloha, jemná hudba a plno svíček. A hlavně klid a ničím se nenechat rušit. Je to chvíle jen pro mě a...A jednou se začalo plnit to, co jsem chtěla. Prožít něco krásného a silného, plné emocí a nezapomenutelných zážitků.
Příběh začíná...tma, vůně moře a božský klid. Osamocená pláž, noc a krásná žena. Nádherná žena, která má na sobě krásné dlouhé bíle šaty. Je plná emocí a lásky, touhy a naděje. Sedí schoulená na prohřátém písku. Užívá si ten pohled na tmavé moře, západ slunce a šumění vln. Vím, že jsem to já.
Je to tak nádherný! Cítím, jak se usmívám. Jsem celá uvolněná a zdvihají se mi koutky na mých rtech. Cítím odhodlanost, nebojácnost a chuť do života-obrovskou...
A najednou ho spatřím. Vidím muže, který sedím opodál. Je z něho cítit smutek a samota, zklamání a apatie. Sednu si k němu a jen tiše vnímáme chvilku, která je tak výjimečná. Vstanu a kráčím po vlnách. Lehce nakračuji po hladině a začínám tančit. V uších mi zní nádherná melodie a já jen reaguji na to, co kolem sebe vnímám.
Otočím se a jdu za neznámým mužem. Chci aby vstal a šel se mnou. Ukázat mu, že to světlo v dálce je život. Nový život...Tančím, usmívám se...vypadám tak ladně a krásně, jako anděl. Lákám ho jít za mnou, ale on jen sedí a kouká.
Pochopím, že není ještě připravený. Rozloučím se s ním a kráčím dál ve své cestě. Ta cesta je můj nový život. V tu chvíli mi mizí z tváře úsměv a tečou mi slzy. Pláč je obrovský a nejde zastavit. Začínám se probírat ze své meditace.
Ne, není to smyšlený příběh mé fantazie. Je to můj příběh, který prožívám při meditaci opětovně a užívám si každý okamžik tohoto nezapomenutelného příběhu. Příběhu o mé cestě do nového života...
S láskou, Vaše Petra
Příběhy jsou od toho, aby se sdílely.
Pokud Vás tento příběh oslovil, můžete ho poslat někomu, komu by také mohl něco dát.
Napište Petře
Zpráva přijde jen Petře, nikde se nezveřejní.