Proč je soudit tak jednoduché a chápat naopak tak složité?

Velmi často čtu odezvy na své psaní, příspěvky, fotky a tím v podstatě na svůj život. Plno lidí nechápe, tedy upřímně jsou to většinou ženy, proč to všechno dělám. Nějak nechápu už zpočátku to, že někdo řeší to, proč druhý dělá to či ono.

Někdo rád peče, druhý sportuje, další fotí a já píšu. Vždycky jsem to v sobě asi měla, ale nikdy jsem to nerozvíjela. Nějak mi to nepřipadalo zvláštní, důležité nebo výjimečné. Přece každý umí psát, nebo to tak není?

Spalo to uvnitř mého JÁ a vše se probudilo v pravý čas. Kdy jsem mohla svůj život zabalit nebo dát možnost v sobě něco najít. Najít něco, co mně pomůže ukázat cestu ven. Cestu z pekla do nového života. Bylo to právě mé psaní. Rozhodnutí psát osobní blog nebyl plán na seznámení s muži či shánění nových přátel, což vlastně odpovídám na častý dotaz "čtenářek", ale řešení mého velkého úniku- deprese, alkohol, nespavost- pro toho kdo neví, to byly reakce na domácí násilí, stalking, rozvod a smrt partnera..

Neřešila jsem, jestli to někdo bude číst a už vůbec ne, že tím možná ztratím soukromí. Ano, mám pár věrných čtenářů, pár dobrých recenzí, jsem otevřená diskuzím, jsem schopná díky své vrozené intuici a velké empatii vyslechnout bolístky druhých-nejsem psycholog, i když psychologii mám ráda a pár "sezení" jsem zkoušela dělat, ale nemyslím si, že jsem něčím zajímavá a zvláštní, abych tím přicházela o "svůj" život. To je asi další moje odpověď.

Mám své soukromí, život, rodinu, přátelé práci. Ano, psaní mi dalo možnost otevřít svojí druhou polohu. Jsem velký introvert, ale ve světě psaní a komunikaci s Vámi jsem velmi otevřená. Neostýchám se rozebírat svůj život, bolesti i radosti, odepisovat a komunikovat, radit a být prostě s Vámi. Mám díky psaní sen, a i když je to velké sousto, snít se přece má!

Ale nebudu hodnotit a soudit, jak to znám já z druhé strany. Neznamená, že když mlčíme nebo někoho nerozebereme až na kost, nemáme svůj názor. Bohužel vše pak sklouzává úplně někam jinam Nehodnotí se téma, ale člověk samotný. Vzhled, projev, oblečení. Moc dobře to znám a často mi jde hlavou, proč druzí plýtvají svojí energií a hladí své ego.

Stačí jen svobodně přijímat, objevovat, přemýšlet a nechat jen plynout myšlenky. Ono je velmi jednoduché a rychlé odsoudit a hodit negativní jedy, ale vždy si musíme uvědomit, že to vše o nás něco vypovídá. Odsuzuješ druhé, tím soudíš sebe.

Ono je největší bohatství v nás a to je trpělivost, souznění, tolerance a respekt. Asi by bylo fajn si vždy uvědomit pár základních věcí a ty jsou následující. Znáte mé jméno, ale můj příběh jsem prožila jen já. Snažím se smát, ale mé skryté slzy nevidíte. Vidíte mě jako ženu, kterou chcete vidět, ale jsem jako chameleon.

Někdy si říkám, jaké by byli reakce lidí, kdyby viděli mojí duši a ne mojí schránku...