Jako kůň

Doslova a do písmene! Téměř celý život jsem se tak cítila- jako tažný kůň. Přátelská, ochotná, pracovitá, odvážná a hlavně odolná. Byla jsem vždy postavena před problém a předem se počítalo, že to zvládnu. Nastala krizová situace a opět bylo dáno, že se s ní vypořádám. V zápřahu fyzicky i psychicky. Zvyknete si...

Najednou přišlo tsunami...vše je pryč, vše je úplně jinak. Mám najednou prostor pro sebe, klidnější režim a svým způsobem méně problémů. Ale to je myšleno trošku nadneseně :) .

A já najednou stojím na začátku nového života a nevím. Nevím jak vše uchopit. Vím, že musím nechat vše trošku plynule jít a ono se ukáže, co je správné. Jen ten starý zvyk. Stále mít vše pevně v rukách, vše řídit, rozhodovat a mít jasno.

Teď mám jen zhluboka dýchat, vnímat svůj okolní svět,nechat odpočívat svou mysl a naopak posilovat své tělo. Najít opět smysl života, nabrat energii a jít tou správnou cestou v novém životě.

Radovat se z maličkostí, vnímat hezké věci, užívat si každý den a být šťastná. Jednou vše na chvilku zahodit za hlavu a říct si, že nějak bude a ono to vyplyne ze situace. Vždyť jsme tu jednou a život se má žít a ne jenom přežívat. To by byla ohromná škoda. Co myslíte ?