Práce a zase jen práce

Mám za sebou tři dny nového pracovního týdne. A mé pocity? No upřímně, dost šílené. Zmatky, únava, hromada zařizování. Ano, máme to všichni. Najet opět do režimu a odhodit volnomyšlenkářské letní období- to dá prostě fušku.

Dnes jsem si říkala, zda má můj samozřejmě úžasný mozek takovou kapacitu. Zda je možné vnímat tolik vjemů a informací, nic nezapomenout, vše včas vyřídit a vyřešit a všechny samozřejmě uspokojit. A při tom v konečném důsledku nepadnout na ústa.

Od rána opět schůzky, telefony, zprávy. Diář mám popsaný a nechápu, jak se v tom může někdo vyznat. Tedy někdo? Vlastně přece já. Takže funguje diář číslo jedna, diář číslo dvě a moje oblíbené papírky.

Každopádně i když to vypadá nesourodě a bláznivě, všechny schůzky zvládám, všechny vzkazy vyřízené...jen já jsem jaksi vyřízená :) .Dnes jsem měla dvě schůzky ještě mimo mé pracovní území . Prostředí příjemné kavárny je ideální na prolomení ledu a to se mi velice rychle podařilo.

Opět jsem ale byla nucena nasát nové informace, poznatky, přislíbit spolupráci. Být ve střehu, soustředěná, rozhodná a zároveň svá- otevřená, komunikativní a profesionální. Není ještě dnešního dne konec a čekají mě ještě třídní schůzky. To už mám pocit, že únavou budu padat, ale nesmím dceři udělat ostudu. Dám studenou sprchu, nahodím na obličej úsměv a pohodu a hurá do školy.

A večer? Vana plná pěny, potom se schoulím do svého oblíbeného křesla, uvařím si čaj a je středa- takže pořad Výměna manželek:) , u kterého krásně usnu.