Princeznou či princem?

Myslím, že občas každý jednou chceme zavřít oči a ocitnout se v dětství. Být v tom "pohádkovém" světě. Věřte, že v každém v nás i v dospělosti je kus dítěte, a někdy se i tak chováme.

Často mi jde hlavou, jak bych chtěla být tou malou princeznou a neřešit problémy a starosti běžného dne. Dospělácký svět nás strašně změní.

Přestáváme se radovat z maličkostí, ztrácíme fantazii, nevážíme si přátelství a za své činy nechceme nést zodpovědnost. Plno věcí je pro nás samozřejmostí. Jsme schopni pro naše zájmy a sobectví zavrhnout lásku a přátelství. Chamtivost nás dohání dělat věci, za které se musíme stydět. Lidská hloupost je nekonečná.

Ztrácí se slušnost, ohleduplnost a péče o ty, kteří jí potřebují. Jsou mezi námi i tací, kteří nepřijímají tento svět a stále se chovají jak děti :) .A když nad tím tak přemýšlím, není to někdy lepší ?

Stres, málo spánku, honba za lepším postavením ve společnosti- to někdy za cenu toho nejcennějšího-našeho krátkého života. Proberme se a vzpomeňme si na úžasný příběh Malého prince.

Máte ve svém okolí takového prince? Já ano. Ve světě dospělých je nesvůj, neustále utíká pryč, neřeší problémy- nikdy nedospěje. Zároveň má fantazii, srdce na pravém místě a ctí přátelství.

Péťo, jednou se ocitneš na své planetě a konečně budeš spokojený. Jen já, jako ta liška budu smutná a sklíčená...