Rodina

Rodina...nevím jak Vám, ale první mně hned proběhne dovětek.. je základ státu. Nechci tady filozofovat a probírat, co je na tom pravdy. Chci se podělit o své vnitřní pocity, které cítím při vyslovení tohoto slova.

Rodina je pro mě synonymum lásky, tepla, jistoty. Je to směs citů, dotyků, generačních rozdílů a také někdy velkých komplikací. Je to máma, táta, babička, děda, sourozenci...Samozřejmě ne vždy máme každý štěstí a je to uspořádání ideální.

Vztahy jsou někdy narušené okolnostmi, které se nám do života přimotají. Rozvod, úmrtí, nepochopení, útěk, nevraživost. To vše nám potom změní okruh naší rodiny, aniž bychom chtěli nebo to nějak mohli ovlivnit. I když...

Pokud nás někdo opustí navždy, je to velmi smutné, ale zároveň je stále v nás ve vzpomínkách. Je prostě i nadále součástí našeho života, i když už šance ho vidět je nulová. Takhle já často vzpomínám na svého úžasného dědu, který mě naučil milovat knížky a taky na babičku, která mně ukázala, co je bezmezná láska. Nemohu zapomenout na prababičku, která naprosto dokonale pekla úžasné moučníky a také na druhou babičku, která mě v podstatě celý svůj život nepřijala.

I tak byli pro mě všichni důležití a jsem ráda, že byli součástí mého života. Já se chci vrátit ale k situaci, kdy třeba dojde k rozvodu, jeden s rodičů se časem rozejde se svým dítětem a okolnosti nebudu rozebírat, a jak jde život dál? Dítě má dítě, roste další generace a najednou ten nový človíček chce poznat svojí rodinu.

Nechce se smířit s tím, že třeba nepozná dědu, tetu a další větev příbuzných. Myslím,že není úplně jednoduché najít své staronové členy rodiny, zároveň jsou nám nápomocny sociální sítě a zdravý rozum naší rodiny. Zákazy jsou nesmysl a čím víc člověk něco zakazuje, tím víc to chceme. Je to lidské a přirozené.

Udělat první krok a ozvat se, musí být hodně těžké. Zároveň velmi odvážné a fascinující. Každá ze stran by měla dostat šanci a nalézt své "ztracené " příbuzné. Dát šanci se poznat a promluvit. Vždyť co je víc, než rodina, v které jsou lidé, kteří o sebe stojí ?

Myslete na to, a nezavírejte dveře druhým, ale v podstatě i sobě...