Sama na vše aneb život samoživitele

Nechtěla jsem se hned na začátku dotknout mužů, proto nepíšu "samoživitelky". K mému překvapení můj blog čte i hodně mužů a a i když občas přijde i negativní reakce vůči mému názoru na život, beru to jako názor mužské populace :) a tak bych se nerada dotkla skvělých tatínků, kterých je taky dost.

Není tento problém jen o životě samotné ženy s dítětem, ale i plno mužů má v péči děti a upřímně tomu moc fandím. Nejen, že je fajn, když se dítě může rozhodnout s kým chce být, ale věřím, že i muž může tento zásadní a těžký úkol bravurně zvládnout.

Spíš bych se ráda dotkla všeobecně této těžké životní etapy. Asi nikdo z nás netuší, že se do takové těžké situace dostane. Bohužel to je život a když se v této obtížné roli ocitneme, je to pouze jen na nás. Hrajeme hlavní životní roli v dramatickém příběhu, kdy Vám občas jde o přežití, ale Vy víte, že to prostě musíte dát.

Musíte nést tu obrovskou zodpovědnost za sebe a Vaše dítě. Není čas na rozjímání a tlachání, jak je to těžký a nemožný. Je to někdy až šílený ! Ke všemu přistupujete, jak máte a stejně to nestačí.

Staráte se o dítě- hlídáte prospěch ve škole, perete a žehlíte, občas spravujete díry na oblečení, protože opět byl špatný měsíc, snažíte dítě nakrmit a v tu chvíli se z Vás stává kuchař, který perfektně vaří z mála a ještě tu pochoutku umí vychválit do výšin.

Téměř denně vysvětlujete, že tohle opravdu nejde, protože prostě není. A ono je někdy dost těžký to pochopit i pro nás dospělý. Chodíte do práce, domů chodíte pozdě večer, většinou už pomalu večer padnete s dětmi do postele...a v polospánku vnímáte, jak Vám děti sdělují, co se během dne stalo a co je opět nutné zaplatit a koupit do školy.

V tu chvíli se opět proberete a víte, že opět se Vám vše bude honit hlavou a budete vymýšlet další krizový plán. Je hrozně těžký normálně vydělávat a všichni víme, že platy jsou prakticky všude stejný, a platit vše potřebný. Zaplatí se byt, elektřina, plyn...Pokud jste takový frajeři jako já, tak ještě dluhy, které nejsou Vaše. A alimenty..to je cizí slovo. Kde je jídlo, léky, nutné oblečení, kroužky....No mohla bych pokračovat, ale myslím, že všichni víte.

No a ejhle, a pomalu vše je pryč. Držet hladovku není super nápad, ale některý měsíc to tak pomalu vypadá a není to dobrovolný. Ale zase, pořád je člověk v úsporném režimu. Jelikož jsem bojovník a miluji život, snažím se sobě a Lucce i přes to všechno udělat hezký dny.

V týdnu jedu na nejúspornější a nejnutnější režim...jasně, že mi to štve, zároveň se ale těšíme vždycky na víkend. To obě víme, že šikovná maminka něco našetřila...v překladu si uzavřela kohoutky ve svých potřebách, někdy i základních...a čeká nás něco hezkýho.

Kino, kavárna, výstava, nákup drobnůstky pro radost :) .Nezapomenout žít, nebýt stále ve stresu. Život letí, dětství je krátký.. na obou stranách musí být dobře. Jak Vy musíte být v pohodě, tak i Vaše dítě. Prostě v rovnováze, i když je to někdy sakra těžký.

Jedna věc a ta nejpodstatnější je jasná a není to žádný klišé. Váš dětský miláček je nejšťastnější, když Vás vidí šťastný. Když nevidí Vaše kruhy pod očima, slzy a neustále smutný výraz ve tváři.

A nikdy nezapomeňte na další věc. Nikdy, ale opravdu nikdy nejste na vše sami. Rodina, přátelé, kamarádi... Stačí občas říct a požádat o pomocnou ruku. Fakt to funguje a nemusíte se stydět. Mezi námi...já to moc neumím a někdy se plácám...

Hodně síly, radosti, hezkých chvilek. Myslete nejen na děti, ale i na sebe. My jsme ten záchytný a důležitý bod. Občas se pochvalte a řekněte si, jak jste úžasný, že i přes nepřízeň situace.

Klobouk dolů před všemi, co žijí sami s dětmi...Díky všem skvělým maminkám a tatínkům :) , věřte, jednou bude líp...