Odvaha

Odvaha, kuráž, odhodlání, nebojácnost....to jsou činy, které za nás mluví. Každý to máme hozený trošku jinak, ale nebudu teď psát o sportovních a pracovních výzvách, kde samozřejmě potřebujeme vše, co jsem napsala.

Chci se dotknout těchto ctností v rámci vztahů. Nikdy jsem nad tím tolik nepřemýšlela, ale pokud žijete pár let single, tak se tomu neubráníte. Najednou vidím, co lidem schází. Pro někoho je odvážné jen někoho oslovit, kuráží je ženě políbit ruku, odhodláním je říct, že cítím k druhému něco víc a nebojácností je komunikovat o všem, co nás trápí.

Bojíme se absolutně všeho a nejvíc sami sebe. Vůbec si neuvědomujeme, jak nás naše neustálé mantinely brzdí. Brzdí nás být spontánním. Být to tou osobou, kterou opravdu jsem. Každý chceme být hezký, úspěšný, bohatý, oblíbený...K tomu se většina lidí i podepíše.

Ale už málokdo má tu odvahu a kuráž si přiznat, že chce být šťastný a být milován. Schováváme se za vše možné a nemožné, za výmluvy, které jsou jen velký alibismus. Vykládáme, jak nám celý svět leží u nohou, jak jsme skvělý v práci, jak máme úspěchy u mužů či žen...

A výsledek ? Jednoduchá odpověď. Samota, smutek, slzy a zjištění, že to takhle nechceme. ale bojíme se. Taky se bojím pavouků, výšek, letadla, kolotočů a mohla bych pokračovat :).

Ale čeho se nebojím, je se zamilovat. Jak se můžeme bát lásky ? Přijde mi to až nemožné si tak krutě ubližovat a bránit se nejkrásnějším citům. Tomu, co bohužel teď v této době většině lidí chybí.

Bohužel tím, že žijeme a živíme se neustále minulostí, nevidíme a nevnímáme současný život a dění. Utíkají nám dny a týdny, kdy můžeme prožívat hezké věci a dávat šanci něčemu novému. Nové etapě svého života.

Nechápu, proč si tak dobrovolně ubližujeme a ještě si myslíme, že je to v pořádku. Pokud nás někdo opustil, a už je celkem jedno proč, měl k tomu důvod. Cítil, že už s námi nechce být a nám nezbývá, než to respektovat. Přát mu jen dobrý věci a poděkovat za společné chvíle. Víc nic už dál řešit a uzavřít.

Ano, zní to až moc stroze a chladně, ale i já jsem všechno tohle musela pochopit. Jestli totiž chcete být v pohodě a jít životem s fajn parťákem, musíte mít minulost uzavřenou. A minulost je období, co bylo a skončilo. Pokud se trápíme, jdeme špatnou cestou.

Teď je pátek a žiju dnešní den, co bylo včera už není. Myslete na to :) . V jedný písničce zní..."Tak proč se trápit tím co bylo, vždyť minulost je fejk, tak popojedem dál, posbírej co okolo zbylo, prostě to tak mělo bejt. "

Milujte sebe, milujte život a važte si každé krásné chvilky během dne. Neustále zkoušejte, nevzdávejte se. Je lepší doběhnout závod, než ho nedokončit. Přesně tak je to v životě.

Čím víc miluješ, tím víc žiješ!