Sedm zásadních týdnů

Je to tak. Dnes je to sedm týdnů mého opravdu nového života. Sedm týdnů, co jsem podle paní doktorky, která lečí nešťastné duše, měla brát celkem silná antidepresiva. Upřímně, nejdřív jsem měla po návštěvě této paní všelijaké pocity. Zároveň jí vlastně můžu poděkovat. Nebo sobě?

Jí mohu "poděkovat " za absolutně liknavý přístup k mé maličkosti, který mě totálně nakopl. Mé rozhodnutí a odhodlání navštívit psychiatra nebylo lehké. Trvalo mi rok, než jsem uznala, že nemůžu. Že nemám chuť už ani dýchat. To byla poslední kapka a mé kroky pro pomoc.

Tam bohužel po hodině mého monologu nezněla rada, názor, mé rozklíčování celého problému. Dostala jsem krabičku antidepresiv. Berte je pravidelně, bude Vám po nich zpočátku hůř, pak úleva a hlavně to nepřestaňte brát- bylo by Vám ještě hůř než na začátku. Kontrola za měsíc. A to bylo vše.

Věřte nebo ne, to byla ta nejlepší terapie, kterou jsem potřebovala. Už cestou domů jsem věděla, že krabičku ani neotevřu a nespolknu ani jeden prášek. Vzepřela se ve mně poslední síla- věřte, i když myslíte, že už v sobě nemáte energii, vždy tam ještě něco je!

V lékárně jsem na doporučení koupila doplňky stravy, jím hodně vitamínů a kupodivu v noci spím. Nemám stavy úzkosti a hlavně, chci žít. Navštívila jsem dvě terapie, které mi ukázaly cestu. Během těchto týdnů jsem přečetla nespočet knih, medituji, chodím běhat,zajímám se čím dál víc o psychologii a hlavně o sebe.

Začínám se vnímat jako velmi důležitou bytost. Učím se mít sebe ráda a rozmazlovat se. Vnímat krásy všedního dne a vstávat s úsměvem. Neprobírat neustále minulost, neřešit budoucnost a žít každý den naplno. Našla jsem v sobě hodně skrytého potenciálu a energie.

Vše se dá opravdu zvládnout, v každém v nás je potenciál. Život je krásný, nevzdávejte to. Milujte sebe, život, lidi kolem sebe. Vnímejte přírodu a nechte se trošku unášet.