Přeskočit na obsah
Když je vám těžko: 116 123
DENÍKPetronellyzpověď, pohled, názor
11. 11. 2018

Týden

Absolutně nechápu, jak ten čas letí. V pondělí otevřu oči, vstanu z postele a je čtvrtek.

Napsala Petra · asi 2 minut čtení

Týden

Všední radosti · 11. listopadu 2018

Absolutně nechápu, jak ten čas letí. V pondělí otevřu oči, vstanu z postele a je čtvrtek. Někdy dny plynou a mám pocit, že jen přežívám. Zároveň by člověk měl vždy najít něco pozitivního i v tom nejblbějším dnu. Takže i já se opravdu velmi snažím, a věřte někdy se až znásilňuji, najít něco vzrušujícího a vtipného.

Každopádně pár momentů v tomto týdnu jsem vnímala, jako nějaký bonus. Dnešek, kdy je povoleno oficiální obžerství ve formě husy, ale bohužel tohoto ptáka nejím, ale svatomartinské víno jsem již otevřela včera a bylo výborné. Udělala jsem dobře, protože dnes na mě sedla viróza, takže od rána čaj, med a prášky.

Miluji pátky. Je konec pracovního týdne a je fajn, když někam vyrazíte, máte čas na to se vyléčit. Měla jsem v plánu někam jít, ale kam, kde bych jako žena mohla mít klid.

Už dlouho jsem chtěla navštívit nějaký podnik pro gaye. Takže jsem nahodila džíny, černou koženou bundu, conversky a vyrazila jsem. Mám jeden takový klub nedaleko domova, volba byla jasná. Svalnatý vyhazovač, tmavé schodiště a v šatně pán, který na mě koukal, že jsem asi špatně. Moje mise byla taková. Dát si drink, někam v klidu sednout a trošku vnímat atmosféru.

Po odevzdání bundy jsem proplula k baru a byla jsem jako u vytržení. Připadala jsem si jako ve scéně z filmu Policejní akademie. Barmani v kožených oblečkách, čepičkách a s kníry. Objednala jsem si drink a barman byl jako dvojník Freddieho Mercuryho.

Byl velmi milý a velmi vlídně poděkoval za dýško. Měla jsem problém s místem a u jednoho stolku seděl muž. V mých očích to byl muž, ale to jsem se zmýlila. Můj dotaz, zda si mohu jen přisednout a v tichosti vypít drink, byla pěkná drzost. Jeho pohled stačil, abych odplula na jinou planetu.

Můj nežádoucí odsun byl do tmavé chodbičky, kde byl špatný výhled, ale co se dalo dělat. Jenže já zvědavý tvor, jsem se vydala na kukandu. Pár párů, většinou hodně mladých klučíků, u kterých bylo vše zřejmé. Pak také pár mužů, u kterých by mě to vůbec nenapadlo. Při mé exkurzi jsem narazila na zvláštní otevřenou a všem přístupnou tmavou místnost.

Hned mi došlo, že tam kluci nehrají karty. Každopádně to mají skvěle vymyšlený a byla jsem ráda, že mi to došlo dřív, než by mě kroky přivedly blíž a můj špatný zrak viděl to, co vidět už opravdu nechtěl. Tím, ale nechci říct, že mi tyto lidé vadí a naopak jsem si říkala, že bych takovou "kámošku " brala :) .

Vypila jsem drink, zjistila jsem jak se baví kluci a moje dušička byla spokojená. Přemýšlím, kam mě moje zvědavost potáhne příště :) . Zítra je to jasné, je pondělí, takže určitě práce.

S láskou, Vaše Petra

Příběhy jsou od toho, aby se sdílely.

Pokud Vás tento příběh oslovil, můžete ho poslat někomu, komu by také mohl něco dát.

Napište Petře

Zpráva přijde jen Petře, nikde se nezveřejní.

Další knihy z police

Píšu z vlastní zkušenosti, ne jako odbornice. Pokud je vám těžko, zavolejte Linku první psychické pomoci 116 123. Je zdarma a funguje nonstop.