Volný den

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným"...kdo by neznal tuto slavnou větu z románu Rozmarné léto. Když přemýšlím o svém způsobu letošního léta, tak mi tohle přirovnání přijde dokonalý. Všichni kolem mě řešili, řeší a ještě možná budou řešit, kam a s kým, na jak dlouho a jestli to vlastně bude ono :) .

Už mě celkem prudí fotky a pozdravy z dovolených, otázky kam se jako vrtnu já a že vlastně ta dovolená, je někdy opruz. Vybrat destinaci- to je oříšek, pak balit a nikdy si nemůžeme vzít vše, co potřebujeme- hlavně my ženy- a dlouhá cesta. No a rychle to uteče, každej už první den po dovolený je nervní, že už to má za sebou :) .

V podstatě se mám vlastně dobře. Díky nové práci jsem celé léto v pracovním procesu, takže slovo dovolená v mém případě zní jako cizí slovo. Řeším pak vše o víkendu a řeknu vám, je to celkem nářez.

Nevím, zda mám spát, vařit, uklízet, žehlit a nebo být akční, což v mém životě znamená aspoň trošku něco udělat pro sebe, abych cítila, že žiju :). Celý den v práci stojím, takže je pak celkem dost náročný se přemluvit k té akčnosti. Minulou neděli jsem šla běhat, tempo jsem přepálila, protože já neumím moc dělat něco jen tak na oko.

Když už jsem se blížila k domovu, dala jsem akutní zastávku v parku před domem. Myslela jsem, že dostanu infarkt a nejen já :). Jak jsem sebou řízla na lavičku, jeden pán přiběhl, zda jsem v pohodě a nepotřebuji lékaře.

No já vím, proč nechodím běhat ven. Děsit takhle obyvatele Vinohrad bych nechtěla. Dnes jsem tedy udělala změnu a šla na kolo. Byla to skvělá volba, opět jízda na růžovém kole, která vidíte parkovat v širším centru Prahy. Jelikož jsem pokorná, chovám se ke kolu vlídně a doufám, že pak i ono ke mně. Dnes nemělo žádné jméno, takže jsem mu říkala Ludvíku :).

"Ludvík " mě udělal šťastnou. S ním jsem prožila stavy euforie při vnímání přírody- slunce, vůně a klid. To byl pro mě dnes výlet s balíčkem all inclusive. Jen sobecky jsem si přála, abych v té kráse mohla být sama- vymazat ty další účastníky zájezdu :). Tím samozřejmě myslím ty další výletníky.

Je pozdní odpoledne, ráno mě čeká práce a vím, že z jednoho dnešního krásného dne musím čerpat energii celých pět dní. Vím, divné počty, ale tak už to prostě je. A mimochodem, dnes kromě krásné přírody bylo na mém výletě i plno krásných mužů, takže co víc bych si mohla ještě přát ?

Jen si vždy i v té největší krizi uvědomit, jak je na světě krásně a že stačí jen opravdu málo!