Víra

Víra...co to vlastně je? Víra je naše schopnost důvěřovat druhým. Je to pevné přesvědčení v něco. Věříme v pevnou lásku, v životní štěstí a samozřejmě v boha.

Píšu samozřejmě, i když se přiznám, ta samozřejmost u mě není dána. Byla jsem vychovávána v ateistické rodině, ale nikdy jsme doma neslyšela hanlivé názory na víru či výsměchy na věřící lidi. Do kostela mě to táhlo vždy. Nevím proč, když pominu krásné stavby, které přitahují hodně lidských očí.

Vždy to bylo pro mě místo klidné, zároveň tajemné až strašidelné. Vůně kadidla je omamná a atmosféra dech beroucí. A tím to končí.

Nemohu věřit v boha, v něco, co se tváří, že nás ochraňuje a zatím se kolem nás dějí tak strašné věci. Osobně prožívám jedno z nejtěžších období svého života. Jsem realista a chápu koloběh života.

Jen se nikdy nesmířím s tím, že zemře mladý člověk, že děti přijdou o rodiče, že přijdete o přítele....A mohla bych pokračovat.

Zažila jsem to a bůh nás před tím neochránil. Jsem tu pouze já. Já jako pevný pilíř pro své děti, já jako spojovací článek k řešení problémů a já jako milující bytost.

Nikdo jiný nás neochránil před velkou ztrátou a nikdo nás neochrání v těžké cestě, která nás čeká. Věřím jen v to, že on na nás kouká ze shora a je náš strážný anděl...

"Je krásné věřit, že vítr co cítíš na kůži, je pohlazení od anděla, kterého jsi miloval."